História - Dejiny Rás -

Dejiny Plamennej Legie

Titáni a řád

Nikdo přesně neví, jak vypadal zrod vesmíru. Někteří mají za to, že na začátku byl ohromný kosmický výbuch, který vyslal nekonečné množství světů do prostoru Velké temnoty - světů, které měly být jednou domovem mnoha úžasných a děsivě odlišných forem života. Jiní věří, že vesmír tak, jak jej známe nyní, byl stvořen vcelku, jedinou, všemocnou bytostí. Přestože je přesný původ chaotického vesmíru neznámý, je nezpochybnitelné, že vznikla rasa mocných bytostí, které měly vnést pořádek do různých světů a zajistit budoucnost těch druhů, které budou následovat jejich kroky.

Z odlehlých koutů kosmu vzešli Titáni, ohromní, kovem potažení bohové, aby se pustili do práce ve světech, na které narazí. Formovali tváře světů vztyčováním pohoří a vyhrabáváním širých oceánů. Nadýchali oblohu a dali vzniknout neklidným atmosférám - to vše bylo součástí nevyzpytatelného, dalekosáhlého plánu, který měl za cíl z chaosu vytvořit řád. Primitivní rasy dokonce obdařili schopnostmi starat se o jejich dílo a udržovat ve světech pořádek.

Titáni, nad kterými vládla privilegovaná vrstva známá jako Panteon, vnesli v prvním období tvorby řád na stovky miliónů světů roztroušených po celé Velké temnotě. Vlídný Panteon, který se snažil své mnohačetné světy chránit, se měl vždy na pozoru před hrozbou útoků děsivých, mimoprostorových bytostí ze Spletitého podsvětí. Podsvětí, mimoprostorový rozměr chaotické magie, která spojovala bezpočet světů celého vesmíru, bylo domovem spousty zlovolných, démonických bytostí, které prahly pouze po ničení života a vysávání energie živoucího vesmíru. Vlídní, obětaví Titáni, neschopní představit si zlo či podlost v jakékoliv formě, se snažili najít způsob, jak se neustálé hrozby démonů zbavit.

Sargeras a Zrada

Aby se mohl Panteon postavit na odpor démonickým bytostem, které putovaly ze Spletitého podsvětí do světa Titánů, pověřil největšího válečníka, Sargerase, aby plnil úlohu první linie obrany. Sargeras, ušlechtilý obr odlitý z bronzu, plnil svůj úkol bezpočet tisíc let. Vyhledával a ničil démony všude, kde na ně narazil. Za celé věky se Sargeras setkal se dvěma mocnými démonickými rasami, přičemž obě spojovala touha po moci a nadvládě nad hmotným vesmírem.

Eredarové, zákeřná rasa dábelských čarodějníků, používala svou černokněžnickou magii, aby si podrobila spoustu světů, na které vtrhla. Původní rasy v těchto světech působením chaotických sil Eredarů zmutovaly a samy se staly démony. Přestože Sargerasova téměř neomezená moc byla víc než dostatečná, aby zlovolné Eredary porazil, měl značné potíže s nápravou poškozených bytostí a vše pohlcujícím zlem. Nedokázal pochopit takovou zkaženost a zášť, a tak upadl do tíživé deprese. Navzdory stále tísnivějšímu pocitu se Sargeras celou dobu snažil vyčistit vesmír od černokněžníků, které vrhal do hluchých míst Spletitého podsvětí.

Jak se Sargerasovy rozpaky a deprese prohlubovaly, musel se vyrovnat s další skupinou, která se snažila narušit pořádek Titánů. Nathrezimové, temná rasa upírských démonů (známých také jako Pánové Děsu), vyrazila, aby dobyla zalidněné světy, napadla jejich obyvatele a změnila je ve stíny. Ohavní a pletichářští Pánové Děsu postavili celé národy vzájemně proti sobě manipulací s bezduchou záští a nedůvěrou. Přestože Sargeras Nathrezimy snadno porazil, jejich činnost ho hluboce zasáhla.

Ušlechtilý Sargeras se nedokázal vyrovnat s pochybnostmi a zoufalstvím, které zachvátilo jeho smysly, ztratil veškerou víru nejen ve svuj úkol, ale i ve vizi Titánů na řád vesmíru jako celku. Sargeras začal věřit, že samotná koncepce řádu byla chybná - a že chaos a zpustlost jsou tím jediným, co bezvýhradně panuje v temném, opuštěném vesmíru. Přestože se ho jeho přátelé Titáni pokoušeli přesvědčit, že se mýlí, a utěšovali jeho emoce, považoval Sargeras jejich teorie za klamné. Navždy proto opustil jejich řady a chtěl si najít ve vesmíru své vlastní místo. I když Panteon litoval jeho odchodu, nikdy by nebyl uvěřil, jak daleko až může jeho ztracený bratr zajít.

Když šílenství pohltilo poslední stopy po Sargerasově ušlechtilé duši, začal si své poznatky vysvětlovat tak, že Titáni jsou tím, kdo je skutecně zodpovědný za chybu při stvoření. Nakonec se rozhodl zničit jejich dílo v celém vesmíru, zformoval nepřekonatelnou armádu, která měla rozdrtit hmotný vesmír v prach. Dokonce i Sargerasův Titánský vzhled se zdeformoval, když zkaženost zachvátila jeho kdysi ušlechtilé srdce. Jeho oči, vlasy a vousy vzplály plamenem a jeho bronzová, kovová kůže se rozevřela a odhalila bezednou výheň nenávisti a ohně.

Šílený Sargeras roztříštil vězení Eredarů a Nathrezimů a odporné démony vypustil na svobodu. Proradní démoni, kdysi shrbení před nezměrnou zuřivostí a mocí Titána, se sami nabídli do jeho služeb a přísahali, že mu budou sloužit se vší zlomyslností. Z rady mocných Eredarů si Sargeras vybral dva šampióny, kteří veleli ničivé armádě démonů. Kil'jaeden Podvodník byl vybrán, aby vyhledal nejtemnější rasy vesmíru a nalákal je na Sargerasův stín. Druhý šampión, Archimonde Znesvěcovatel, byl zvolen, aby vedl ohromné Sargerasovy armády do boje proti všem, kdo by se postavili vůli temného Titána.

Kil'jaedenův první krok bylo podrobení si upírských Nathrezimů. Nathrezimové, kteří sloužili jako elitní stráže a zástupci po celém vesmíru, měli ze své práce potěšení. Jejich úkolem bylo vyhledávat pro svého pána primitivní rasy, kazit je a přinášet pod jeho křídla. Prvním z Nathrezimů byl Tichondrius Tmář. Tichondrius sloužil Kil'jaedenovi jako výtečný voják, který souhlasil s tím, že bude prosazovat Sargerasovu planoucí vůli ve všech temných končinách vesmíru.

Mocný Archimonde také sám obdařil mocí své vlastní agenty. Povolal zlomyslné pekelné pány a jejich barbarského velitele Mannorotha v naději, že z nich vytvoří elitní válečníky, kteří zmaří tvorbu veškerého života. Když Sargeras uzřel, že jeho armády jsou shromážděné a připravené vyplnit každý jeho rozkaz, vypustil svá vojska do celé Velké temnoty. Své stále rostoucí armádě říkal Plamenná Legie. Do dnešního dne není přesně známo, kolik světů na bezbožné křížové výpravě napříč vesmírem pohltil a sežehnul.

Řád v Azerothu

Titáni, očividně nic netušíce o Sargerasově misi, jejímž cílem bylo zvrátit jejich kolosální dílo, pokračovali v putování od světa k světu, utvářeli je a zaváděli v nich spravedlivý řád. Na svých cestách dorazili také k malému světu, který jeho obyvatelé měli později nazvat Azerothem. Když se Titáni probíjeli chaotickou, prapůvodní krajinou, narazili na několik nepřátelských, živelných bytostí. Tito elementálové, uctívající rasu nepochopitelně zlých bytostí známých jen jako Staré božstvo, se rozhodli zahnat Titány zpět a zachovat svůj svět nedotčený od kovových vetřelců.

Panteon ve snaze vyřešit problém s náklonností Starého božstva ke zlu vyslal své síly, aby proti elementálům a jejich temným pánům rozpoutaly válku. Přestože se elementálové zuřivě bránili, jejich moc nedokázala mohutné Titány zastavit. Panteon zničil citadely Starého božstva a hluboko pod povrchem světa spoutal pět zlých bytostí. Bez síly Starého božstva, která by udržovala běsnící duše připoutané k hmotnému světu, se elementálové rozpadli a opět se smísili se samotnou zemí. Po odchodu elementálů se příroda zklidnila a na světě zavládl mírový soulad. Titáni viděli, že hrozba byla zažehnána, a pustili se do práce.

Titáni poskytli zvláštní schopnosti několika rasám, aby jim pomohly utvářet svět. Ve snaze vyhloubit neuvěřitelné jeskyně do nitra země vytvořili z kouzelného, živoucího kamene trpaslíky. Aby pomohli světu při utváření oceánů a zvedání pevniny z mořského dna, vytvořili ohromné, ale mírné mořské obry. Celé věky Titáni přesouvali a utvářeli krajinu, dokud nezbyl pouze jeden jediný, dokonalý kontinent. Uprostřed kontinentu Titáni vyhloubili jezero s fascinující energií. Jezero, kterému dali název Studna Věčnosti, mělo být pramenem života celého světa. Jeho vydatná energie měla vyživovat kostru světa a podnítit život, aby na území s bohatou půdou zapustil kořeny. Prapůvodní kontinent se začal brzy plnit rostlinami, stromy, nestvůrami a bytostmi všeho druhu. Když nastal soumrak posledního dne práce Titánů, dali kontinentu název Kalimdor - "země věčného svitu hvězd".

Pověření Draků

Titáni byli spokojeni se svou prací v malém světě a jakmile byl do celého Azerothu zaset řád, připravili se na odchod z tohoto světa. Než ale odešli, pověřili členy nejmocnější rasy země - Draků, aby dohlíželi nad Kalimdorem, aby již žádná síla nemohla ohrožovat jeho dokonalý klid. V této době existovalo po celém světě mnoho Draků. Existovalo pět nejmocnějších dračích vládců, kteří ovládali své bratry. Byli to právě tito draci, které si Titáni vybrali, aby dělali pastýře tomuto rašícímu světu. Největší členové titánského Pantheonu prostoupili každého z pěti Draků částí své moci. V té chvíli se draci stali známí jako Velcí Aspekti nebo také Dračí Aspekti.

Nejvyšší otec Pantheonu, Aman'Thul, propůjčil část své kosmické moci obrovskému bronzovému Draku, Nozdormu. Nozdormu byl zplnomocněn dohledem nad během samotného času a cestami osudu. Klidný a čestný Nozdormu tak získal přízvisko "Nekonečný".

Eonar, který byl mezi Titány patronem veškerého života, věnoval část svých sil rudému Draku, Alexstrasze. Ta tak získala přízvisko "Životabudič". Jejím smyslem života se stala obchrana všeho živého v tomto světě. Díky její velké moudrosti a neutuchajícímu soucitu se všemi živoucími bytostmi byla Alexstrasza korunována Dračí Královnou a získala tak vládu nad svým druhem.

Eonar také posvětil částí své přírodní moci Alexstraszinu mladší sestru, mrštnou zelenou dračici Yseru. Dračice tak upadla do nekonečného spánku a byla tak spojena se Snem Zrození. Ysera dostala přízvisko "Snílek" a měla ze svého Smaragdového Snu dohlížet nad rozrůstající se divočinou po celém světě.

Norgannor, Titán který byl ochráncem tradic a kouzelnickým mistrem, věnoval část své moci modrému Draku, Malygosovi. Od této chvíle byl Malygos známý jako "Spřadač Kouzel" a ochránce veškeré magie země.

Khaz'goroth, tvůrce Titánů, propůjčil některé své síly mocnému černému wyrmovi, Neltharionovi. Velkodušný Neltharion, který byl později znám jako "Dozorce Země" tím získal vládu nad světem a všemi jeho temnými zákoutími. Ztělesňoval sílu světa a stal se největším ze zastánců rudé Dračí královny Alexstraszy.

Takto posílení Draci se po odchodu Titánů stali ochránci světa a jeho mnoha tajemství. Jakmile si byli Titáni jisti tím, že Draci jsou schopni uchránit jejich výtvor, odpluli vesmírem a navždy Azeroth opustili. Naneštěstí bylo jen otázkou času, než se o existenci světa dověděl Sargeras...

Archimondův Návrat a Příchod do Kalimdoru

Jakmile byl Lich Kel'Thuzad opět oživen v Měsíční Studně, vedl Arthas Pohromu Nemrtvých na jih do Dalaranu. Odsud chtěl Král Lichů získat mocnou Medivhovu Knihu Kouzel, s jejíž pomocí by pomohl démonu Archimondovi návrat do tohoto světa. Ve stejném okamžiku započal Archimonde konečnou invazi Legie. Ani čarodějové z Kirin Tor nebyli schopni zastavit Arthasovu armádu před ukradením Medivhovy Knihy a Kel'Thuzad měl brzy vše co potřeboval k vytvoření svého kouzla. Po deseti tisících letech se mocný démonický velitel Archimonde opět objevil ve světě Azeroth. Dalaran ale nebyl jejich posledním cílem. Podle příkazů samotného Kil'Jaedena, následoval Archimonde a jeho démoničtí pohůnci Nemrtvou Pohromu na území Kalimdoru, kde se měli pokusit zničit Strom Světa - Nordrassil.

Uprostřed všeho toho válečného zmatku se najednou zjevil tajemný prorok, aby rasám smrtelníků nabídl své rady a pomoc. Ukázalo se, že tímto prorokem není nikdo menší než Medivh, poslední Strážce, který se vrátil po letech smrti, aby odčinil své minulé hříchy. Varoval Hordu i Alianci před nebezpečím, které hrozí a pomohl jim, aby se mohli spojit v jedinou mocnou armádu. Orkové i Lidé byli vyčerpáni dlouholetými vzájemnými konflikty a neměli důvod se spolčovat s nepřáteli. Medivh ale využil své diplomatické vlohy a postupně pomocí proroctví a triků přesvědčil obě rasy odplout do legendárních zemí Kalimdoru. Brzy se Orkové i Lidé setkali s dlouhá léta skrytou civilizací Kaldorei.

Orkové vedení náčelníkem Thrallem utrpěli během své cesty Kalimdorským územím Barrens řadu porážek. Přesto se jim ale podařilo spřátelit s Cairnem Bloodhoofem a jeho mocnými Taurenskými bojovníky. Mnoho Orků ale začalo podléhat démonickému prokletí, kterému byla jejich rasa vystavena již po dlouhá léta. Dokonce i největší z Thrallových velitelů, Grom Hellscream, zradil Hordu, když se odevzdal nečistým instinktům, které do něj zaseli démoni. Když Grom se svým věrným klanem Warsong kráčel Ashenvalskými lesy, střetl se se Strážemi Temných Elfů. Polobůh Cenarius se obával, že Orkové se vrátili, aby zničili Kalimdor a proto se snažil Hellscreama i s jeho kmenem vytlačit ze svých lesů. Hellscream a ostatní orkové byli podlou lstí démona Mannorotha přesvědčeni k zabití Cenaria a ničení posvátného Ashenvalského lesa. Nakonec se ale Gromu Hellscreamovi podařilo vykoupit svou ztracenou čest, když pomohl Thrallovi zničit Mannorotha, démona, který stál za prastarým prokletím Orků. Se smrtí Mannorotha byli Orkové konečně vysvobozeni ze svého magického prokletí a stali se svobodní.

Zatímco Medivh přesvědčoval Orky a Lidi, aby uzavřeli spojenectví, Temní Elfové bojovali svou vlastní válku s Plamennou Legií. Nesmrtelná Kněžka Stráží Temných Elfů, Tyrande Whisperwind, zoufale bojovala, aby udržela démony co nejdále od své domoviny - Ashenvalského lesa. Když si uvědomila, že sama nemá proti přesile žádnou šanci, rozhodla se probudit Druidy z jejich spánku, který trval již tisíciletí. Podařilo se jí probrat ze Smaragdového Snu svou věčnou lásku, Archdruida Malfuriona Stormrage. S Malfurionovou pomocí povstala samotná příroda, aby zatlačila Legii a její Nemrtvé spojence.

Když Tyrande s Furionem hledali další uspané Druidy, nalezli také mohylové vězení, kde v řetězech již po tisíce let přebýval Furionův bratr Illidan Stormrage. Tyrande se rozhodla osvobodit Illidana, jelikož se domnívala, že by jim mohl být nápomocen v boji s Legií. Illidan skutečně po nějaký čas bojoval na straně Temných Elfů, po čase ale uprchl a začal se věnovat svým vlastním zájmům.

Povzbuzení Elfové bojovali s Plamennou Legií se stále větší vervou. Legie nikdy neustala v touze po moci Studny Věčnosti, která dávala sílu i Stromu Věčnosti - srdci království Temných Elfů. Kdyby plán démonů o zničení Stromu Světa vyšel, podařilo by se jim doslova rozpárat svět.

Bitva u hory Hyjal

Díky Medivhovu vedení si Thrall i Jaina Proudmoore, uvědomili, že budou muset odložit nenávist, která vzájemně panovala mezi rasami Lidí a Orků. Zároveň se k nim přidali i Temní Elfové, vedení Malfurionem a Tyrande, kteří doufali, že se jim tímto spojením podaří uchránit Strom Světa před zničením. Takto spojené armády začaly pilně pracovat na vytvoření obranného valu kolem Nordrassilu. Malfurionovi, který byl posílen energiemi samotného světa, se podařilo rozpoutat běsnění přírody, které nakonec zničilo Archimonda a oddělilo Legii od energií Studny Věčnosti. Tato poslední bitva zasáhla celý Kalimdor až k jeho kořenům. Plamenná Legie, která nyní nemohla vysávat sílu ze Studny, byla brzy rozdrcena spojenými silami armád smrtelníků.